NATU Cesta kolem světa II. - Asie

Zapalte vonné tyčinky, nalaďte meditační hudbu, zavřete oči a nechte se unášet na světadíl, kde žije ve vysoké koncentraci hluboká moudrost, ke které se moderní společnost tak ráda obrací pro inspiraci i pro pomoc. Další NATU poznávací cesta kolem světa vede do Asie.

INDIE

Kde jinde bychom měli začít exkurzi po Asii než v domově nejstaršího známého léčebného systému, ajurvédy. V překladu znamená “vědění o životě” a v čem tohle umění spočívá, zřejmě většina z nás dobře ví – vše je propojené, všechno se vším souvisí, lidský organismus je nutné vnímat jako celek, rovnováha je podstatou zdravého, šťastného života a dlouhověkosti, prevence je klíč. Nástrojů má přitom ajurvéda spoustu a musíte uznat, že všechny ty jógy, meditace, masáže, jídelníčky a dechová cvičení s námi umí dělat zázraky. Nikoho proto nepřekvapí, že právě v Indii potkáme celou řadu zajímavých super-rostlin, které jsou pro nás pomocníky nejen v náročnějších obdobích.

Jednou z nejuctívanějších bylin v ajurvédě je ASHWAGANDHA, která si svůj název vysloužila díky tomu, že její čerstvý kořen voní jako koňský pot (v sanskrtu znamená ashwa kůň a gandha pach). Říká se jí ale i poetičtěji – indický ženšen či zimní třešeň. Prášek ze sušeného kořene je tady v Indii užíván už několik tisíc let (a to dokonce i dětmi) jako Rasayana, tedy organismus povzbuzující tonikum. Dnes si jeho účinky pochvalují příznivci vědomého zdravého životního stylu po celém světě. Aby ne - Ashwagandha podporuje duševní zdraví a celkovou vitalitu, ale i kvalitní spánek, koncentraci, paměť a kardiovaskulární a dýchací systém. Její milovníci po ní sahají také jako po afrodiziaku a anti-age elixíru prospívajícímu nejen kondici pokožky.

Kamarádka Ashwagandhy se jmenuje BRAHMI. Vypadá docela obyčejně – malá, plazivá rostlina s drobnými lístky a světlými kvítky, která miluje vodu (narazíte na ni všude tam, kde jí je hodně, třeba v blízkosti řek) - to, co v sobě skrývá ovšem obyčejné není ani trochu. Na to přišli už velcí starověcí mudrci, mimo jiné skvělí ajurvédští lékaři, a napovídá tomu i jméno byliny, odvozené od indického božství zodpovědného za všechny tvůrčí síly (Pán Brahma) a také od Brahman, hindského označení univerzálního vědomí. Brahmi pak doslova znamená energii. Tato energie přitom ve skutečnosti podporuje paměť, myšlení, koncentraci a duševní zdraví.

A ajurvéda do třetice – nemůžeme totiž vynechat královnu superpotravin, kterou je MORINGA. Jako jedna z mála se dá konzumovat celá – od kořínků po listy -, navíc vitamíny, minerály a bílkoviny v ní příroda namixovala tak, že jsou pro lidský organismus maximálně využitelné. Moringa byla objevena v Indii před více než 2 tisíci lety a od pradávna patřila do vytříbených menu tamních královských rodin, jimž posilovala mentální bdělost a zdraví pokožky. Tradiční ajurvédská medicína říká, že moringa dokáže předcházet až třem stovkám zdravotních problémů. Egypťané známí svým vztahem ke kosmetice a beauty péči si zase nemohli vynachválit moringový olej. Říká se, že extrakt z listů užívali indičtí válečníci na bitevním poli proti stresu a bolesti. A kdo ví, třeba jim ve velkolepé porážce Alexandra Velikého svým dílem pomohla.

ČÍNA

Nemusíte mít blízko k tradiční čínské medicíně jako takové, abyste znali jednu z jejích superhrdinek, GOJI. Vzhledem připomíná červený šípek a s obsahem 18 aminokyselinami a 21 stopovými prvky minerálních látek je přímo pokladnicí zdraví. V Číně se tohle ovoce v sušeném stavu baští všude, stále a pro jeho nasládlou chuť ho milují i děti. Zajímavé je, že přes obrovskou spotřebu se tady goji dodnes sklízí ručně – to, aby se nepoškodily větve keře, který je mimochodem okouzlující a pěstuje se i pro okrasu. Kustovnici čínskou, jak se jí taky říká, prý před několika tisíci lety objevil jistý lékař v Himalájích, kde se těšili domorodí obyvatelé nezvykle skvělému zdraví do více než sta let. Když pátral po příčině jejich obdivuhodné kondice, zjistil, že za ní může studánka, do níž padají plody goji z přilehlých keřů a místní lidé právě tuto vodu pijí. Kustovnici čínskou údajně denně jedl i oficiálně vůbec nejstarší člověk Li Qing Yuen, který se měl dožít 256 let.

Z Číny pochází (ale zdaleka nerostou jen tam) také dvě NATU BIO řasy zelená CHLORELLA a modrozelená SPIRULINA. Obě jsou doma ve sladkých vodách, obě pobývají na Zemi už miliony let a obě jsou oblíbené jak v tradičních jídelníčcích různých národů, tak v léčitelství (včetně tradiční čínské medicíny) i mezi milovníky moderního zdravého životního stylu. Každá je přitom jiná a skvěle se doplňují. Chlorellu mnozí považují za největší zásobárnou chlorofylu ze všech známých rostlin, má ale i vysoký obsah bílkovin. Určitě ji znáte jako významného pomocníka dobré činnosti jater, trávicích a očistných procesů těla, ale i imunity a vitality. Velkou specialitou chlorelly je tzv. CGF (Chlorella Growth Factor), díky kterému dokáže rychle růst nejen samotná řasa, ale i všechny buňky v našem těle. Tušíte správně, s chlorellou náš organismus skvěle regeneruje. Spirulina je zase bohatým zdrojem bílkovin (obsahuje jich až 60 %), což věděli už například Aztékové a další původní obyvatelé Střední Ameriky, jejichž výživa byla na téhle řase závislá. Když v 16. století došlo v tamních krajinách k rozvoji zemědělství, spirulina z jejich jídelníčku zmizela. V tradiční čínské medicíně je nicméně stále oblíbená jako tonizátor krve a ledvin a v západním světě má – pochopitelně – mnoho fanoušků mezi vegany, vegetariány a v neposlední řadě sportovci. Nejenže obsahuje bílkoviny a celou řadu vitamínů a minerálních látek, ale také podporuje růst svalové hmoty a redukci hmotnosti.

JAPONSKO

Je čas se na chvíli zastavit a užít si čajový rituál s MATCHOU. Ačkoliv dnes na ten autentický narazíme v Japonsku, cesta za minulostí zeleného čaje v prášku nás zavede nejdřív do Číny. První s touto formou zpracování přišla dynastie Tang, která vládla od 7. do 10. století, a to z dost pragmatických důvodů – sklizené čajové listy se lépe přepravovaly a obchodovaly ve formě cihel. Ty vyráběli tak, že listy opražili, rozemleli a čajový prášek smíchali s vodou a solí. Hit z čaje z prášku ovšem udělala až následná dynastie Song, v její době byl v čínských klášterech oblíbený pro své vitalizující a léčivé účinky. Byl to japonský buddhistický mnich Eisai, který v roce 1191 přivezl z Číny do svého rodného kraje semínka a speciální zen buddhistickou metodu čajového rituálu. Toho času se v Japonsku matchy vyrábělo extrémně málo, což z ní učinilo symbol luxusu. A až teprve v 15. století se začal praktikovat obřad s matchou tak, jak jej známe dnes.

Mohli bychom pokračovat do dalších nádherných zemí, povídat si s vámi pod kokosovou palmou v Indonésii, na Srí Lance nebo na Filipínách, ale tady teď naše cesta po Asii končí. Pro další vyjížďky sledujte náš blog. Šťastnou cestu!