Spánek je úplně za vším, opravdu. Za evolucí lidstva, za vědeckým a technologickým pokrokem, za chutí o sebe pečovat, za zdravím, za potřebou pomáhat druhým, za naším vztahem k přírodě, za kritickým myšlením, odvahou se svobodně rozhodovat, za stavy štěstí a vnitřního klidu, za chutí žít. Totiž jedině, když dobře spíme, celý náš organismus funguje, jak má, jsme schopni naplno využívat jeho potenciál a taky rozvíjet dobré hodnoty. Zjednodušeně lze říci, že zatímco ve dne se opotřebováváme a sbíráme informace, v noci uzdravujeme, regenerujeme, opravujeme, získáváme energii, v hlavě se vše čistí, propojuje a ukládá na své správné místo.

Je vlastně docela paradox, že když poctiví spáči vymysleli žárovku, televizi, počítač a chytrý telefon, ovlivnili kvalitu spánku jejich uživatelů, takže nás všech. Už tedy nechodíme spát se setměním a často neposloucháme naše přirozené cirkadiánní rytmy. Stále je co dělat, stále je proč ještě nejít spát, ještě jedno kafe, ono se to druhý den vždycky nějak udělá, dospíme to v neděli. Jenže vědecké výzkumy ukazují, že vždycky se to sice nějak udělá, ale určitě ne v náš prospěch, a to dospávání úplně nefunguje, jak bychom si přáli. Každá ošizená noc se někde zapíše. Trpí třeba naše kognitivní funkce, imunita i nervový systém a my pak kolikrát chodíme pro rady k doktorům a složitě řešíme něco, co začalo (nebo spíš nezačalo, kdy mělo) možná právě tady – v posteli. 

Co byste měli vědět 

1. Řád a disciplína nezní pro některé z nás zrovna přátelsky, ale náš organismus je s nimi kamarád. Celý tenhle dokonalý systém totiž tančí v tzv. cirkadiánním rytmu, což je cyklus procesů v těle opakujících se většinou po 24-25 hodinách. Jsou to přirozené vnitřní hodiny, které říkají, kdy máme jít spát a kdy vstávat. Jejich naprogramování se v průběhu života mění (proto např. teenageři chodí spát později než rodiče a dělá jim extrémní problém probouzet se brzy do školy), zdá se, že si je zřejmě můžeme i sami trochu posunout. Důležitá je ale pravidelnost, tyhle hodiny si nechcete rozhodit. Když jdeme spát jednou takhle a jednou takhle, dáváme tělu čočku (což chtě nechtě dělá většina z nás, ale menší čočka je zkrátka lepší). 

2. Se spánkem souvisí hormon melatonin. Začíná se tvořit kolem desáté, což je doba, kdy bychom už měli být zachumlaní do peřin. Raději bez počítače a telefonu, modré světlo totiž snižuje produkci spánkového hormonu až o polovinu.  

3. Další důležitý je kortizol, stresový hormon. Je to on, kdo nás ráno probudí a vykope z postele a který je lepší večer vůbec nedráždit. Proto jsou před spaním skvělé procházky, jóga, meditace, horká vana nebo čtení (u světla s nižší intenzitou). Tedy žádné aktivity, které by naše buňky uváděly do stresu (jako práce nebo dynamický sport).  

4. Káva. Nepít ji po 14. hodině je základ dobrého spánku. Kofein se totiž usadí na receptorech, kde se má usazovat hormon únavy. A mimochodem, první kávu bychom si měli dopřát až nejdříve hodinu po probuzení, protože kofein narušuje přirozené probouzecí procesy těla. V těchto bezkávových časech vám skvěle poslouží MACA.  

5. Spát se má 8 hodin, klidně 9, nejméně 7 a půl, nekompromisně. Aby se v našem organismu odehrály všechny důležité procesy, je důležité absolvovat 5 spánkových cyklů (kdy se v různé míře střídají fáze REM a NREM, každá je přitom velmi důležitá).   

6. Chcete zkusit, jak spánek dokáže zkvalitnit život? Udělejte si test - 14 dní choďte spát ve stejnou dobu (už víme, že ideálně kolem 22. hodiny) a ve stejnou dobu taky vstávejte. Možná vám to nejdřív nepůjde, vaše hlava se nepřepne do spánkového režimu na povel, ale uvidíte, že po dvou týdnech to bude dělat automaticky a váš vnitřní budíček ráno taky. A jak svěží pak přes den budete! Na období učení se dobrému spánku (a pochopitelně i kdykoliv jindy) vám doporučujeme ASHWAGANDHU. Patří k nejoblíbenějším adaptogenům a ty stimulují organismus, aby se vyladil do své perfektní rovnováhy.    

"love nature, love yourself"

Všechno o spánku se dozvíte ve skvělé knize: https://www.melvil.cz/kniha-proc-spime/